Dílnička na výrobu šťastných očí

03 Prosinec 2011 Zařazeno do Články by Administrator
Ohodnoťte tento článek
(6 hodnocení)

„Pavle, napiš pár vět o Borůvce“, zaznělo mi v uších a od té chvíle jsem začal pociťovat hrozně velkou odpovědnost, poněvadž představit činnost naší organizace je úkol nesmírně těžký. To není jako psát článek do novin, ve kterém padne kritika na určitý problém a zároveň názor, jak z toho problému ven.

Šťastné očiBorůvka, to je něco tak jedinečného, že nacházet správná slova, bude doslova bojem. Bojem myšlenek a písmenek, do kterého se přesto rád pouštím. Jednou větou bych představil Borůvku asi takto. Borůvka, Borovany je nezisková organizace zápasící s nedostatkem financí, od které i díky sponzorům získávají klienti dostatek péče, lásky a radosti. Je to taková dílnička na štěstí, dalo by se říct úplně jednoduše. Pojďme se tedy podívat, co se v té dílničce vyrábí.

Všechna ta činnost začíná vyzváněním zvonku u vchodových dveří.  Každé zazvonění znamená příchod člena naší party. Čím více zvonění, tím více parťáků, tím více rozdané a očekávané péče, radosti a lásky k bližnímu.  V naší dílničce právě začíná výroba šťastných očí a každou vteřinou, minutou, hodinou i dnem začínáme porážet neštěstí osudů. Je odzvoněno. Všichni společně právě začínáme tvořit radost a právě teď se práce mění v poslání.

„Pavle, nakreslíme ještě traktor“?
Právě probíhal tábor s tematickým názvem Stroj času. A já coby jakýsi mimozemšťan nebo človíček z daleké budoucnosti jsem dostal za úkol pořádně se zamaskovat. Celý v bílém, doslova jako pacient v obvazech a sádře, který přežil svou smrt po něčem strašném, jsem plnil svou roli v přesvědčení, že jsem zamaskovaný tak dokonale, že mě nikdo nepozná. Je to dobrý, říkám si v duchu, klienti mě nepoznají, dokonce bojácně ustupují ve víře, že jsem opravdu z roku 2 226 našeho letopočtu a hrd na svůj maskovací talent pokračuji v úkolu. A najednou, uprostřed té daleké budoucnosti, mě kdosi z klientů chytí za ruku, stejně tak, jako když jsem se procházel v nedaleké minulosti se svým synem a já uslyšel větu, která mě okamžitě vrátila do přítomnosti. „Pavle, nakreslíme ještě traktor“?. Byl to Štěpánek. Ten Štěpánek, kterého jsem po dlouhé době potkal u východu z nemocnice a který mi řekl ahoj Pavle. A se slovy ahoj teto, objal i moji manželku. V takovém okamžiku si člověk řekne, že krásnější povolání, vlastně poslání na světě neexistuje. Poslání posílat posílení těm, kdo je potřebují, plníme všichni v Borůvce. Každý má svou smlouvu a ve smlouvě uvedenou funkci počínaje ředitelem, manažerem, účetní, kuchařem a jeho pomocnicí, přes pečovatele až po pomocného pečovatele. Jakmile ale začne vyzvánět zvonek u vchodových dveří, všichni bez rozdílu pomáháme, rozveselujeme, bavíme, vychováváme a tvoříme. Stříháme a pomáháme stříhat; lepíme a pomáháme lepit; kreslíme a pomáháme kreslit; tančíme a pomáháme tančit; zpíváme a pomáháme zpívat; mluvíme a pomáháme mluvit; čteme a pomáháme číst; maskujeme a pomáháme maskovat……… . To podle toho, co máme zrovna za program a podle toho co nám právě dovoluje počasí. Věřte, že těch akcí je mnoho. Jsou tak různorodé, že už se vůbec nedivím, když potkám na chodbě ředitele coby Tarzana, účetní coby Karkulku, manažera coby loupežníka či pečovatele v podobě klauna, kočičky nebo televizní moderátorky. Každá zábava má svůj konec. Je odmaskováno a následují činnosti, které k člověku patří. Pomáháme stravovat, pomáháme dodržovat hygienu, pomáháme cvičit a rozpohybovat osudem málo pohyblivá nebo vůbec nepohyblivá těla.

„Prosím čisté slipy“
Právě se věnujeme hygienickým úkonům. Není to jako na vojně. Všichni klienti jsou například ve společenské místnosti, kde se věnují různorodé činnosti a jeden z nich je zrovna ve vaně či pod sprchou. Tak se postupně vystřídají všichni. Tenkrát byl Honzík již krásně umytý, osušený, a když jsem ho chtěl začít oblékat, umanul si, že ne a ne a ne. A jeho slipy skončili na mokré podlaze. Nechtěl jsem hulákat na celou chodbu, aby mi kolegyně přinesla čisté a suché slipy pro Honzíka. Vyndal jsem z kapsy mobil a rychle jí napsal sms, prosím čisté slipy. Honzík mezitím ale znervózněl, zalíbilo se mu hodit na podlahu či do vany i můj mobil. A jak se tak o něj přetahujeme, a já se snažím tu sms odeslat, tak jsem ji odeslal celkem třikrát. Jednu dostala účetní do kanceláře, jednu můj otec na Slovensku, jednu i moje manželka. A věřte, že vysvětlování omylem zaslaného textu, prosím čisté slipy, bylo pro mě o hodně těžší než uklidnit předtím Honzíka, obléci mu čisté a suché prádlo a umytého ho posadit do společenské místnosti. A opět jsme hezky vykoupaní v čistém prádle, kluci oholení a hurá do dalších akcí. Jednou nám na harmoniku zahraje Helenka, pak zase posloucháme muziku od různých a bez honorářů hrajících kapel. Jindy vytvoříme divadlo my všichni a později nám jej zase zahraje profesionální soubor. Jednou hrajeme člověče na stolech, a druhý den zase obrovské člověče, které vytvořila Romana venku. To například Ládík, hodí pětku a on se i s invalidním vozíkem posune o pět políček dopředu.  Jednou si z papíru postavíme obrovské auto a pak na plac přijede pětadvacet nádherně nablýskaných burácejících motorek. Jednou hledáme v parku stopadesát barevných míčků, poté hledáme jednoho manažera coby orangutana na stromě.
Jednou to a pak zase tohle. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna, protože společně si hrát nás baví.

Jirko, neodjížděj!
V létě probíhala v Borůvce KBO (Kriminálka Borůvka), kdy jsme se všichni proměnili na zloděje a policajty. Například Jirka manažer, se stal zlodějem kola a úkolem dětí, coby členů KBO bylo, toho zloděje vypátrat a zadržet. Aby se tak stalo, veškeré této činnosti předcházel pořádný výcvik, jehož součástí byly i reálné ukázky.  V jedné té situaci nakládá ředitel v roli únosce, pečovatelku Pavlu a já jakožto velitel KBO vyzívám děti, aby zakročily. Únosce zabouchne dveře auta, Pavla je unášena do neznáma, poněvadž auto rychle odjíždí a já říkám Andulce, aby rázně zakročila a zabránila tomuto pokusu o únos. Andulka se nadechla a z celého hrdla zařvala na únosce: „Jirko, neodjížděj!“. Ale on se vůbec nezalekl a odjížděl i s Pájou. Akční scéna skončila, pomyslní zloději jsou již zaslouženě potrestáni a my již všichni putujeme strojem času do různých staletí a opět i s invalidními vozíky přistáváme na Zemi. Pod vedením Dity zvládáme kurz kosmonautů, po jehož absolvování opět vystartujeme do vesmíru. Než však vystartujeme, musíme upéct koláče a vyrobit hodně chlebíčků, poněvadž jeden z astronautů má právě narozeniny nebo svátek? To je vlastně jedno, protože v Borůvce přijde řada na každého a každý si zažije a užije svou diskotéku či oslavu. Účetní Jitka vyrobí zase několik fotek a natočí několik záběrů na památku, které si promítneme na velkém plátně. Jsou to naše fota a naše filmy, na kterých si s „našimi“ dětmi společně hrajeme. Jsou to ty nejkrásnější filmy, co jsem kdy viděl. Všechna tato díla by ale nemohla vzniknout bez pomoci sponzorů a drobných dárců. Vůbec nevadí, že každý z těchto z filmů má stejný název „Dílnička na výrobu dětských očí“. Jde totiž o to, že ti človíčkové rádi zvoní na náš zvonek u vchodových dveří a o to, že my ty dveře strašně rádi otvíráme a každou další vteřinou, minutou, hodinou a dnem začínáme porážet neštěstí osudů. Víme, že absolutními vítězi se nestaneme, ale víme, že bojovat chceme a budeme.
„Je to tu krásný“, říká vždy Jeníček, a nám vůbec nevadí, že víc než nás miluje Rákosníčka či Boba a Bobka. Jsme tady přeci od toho a děláme vše proto, aby mohl zajíce z klobouku malovat i milovat.

Pavel Horáček, pomocný pečovatel

 

Aktualizováno: Čtvrtek, 08 Prosinec 2011 22:40
Administrator

Administrator

Občanské sdružení Borůvka, Borovany Sídlo: Petra z Lindy 147, 373 12 Borovany IČ: 266 41 003 DIČ: CZ 266 41 003 Číslo účtu: 05 63 08 63 89 / 0800 Česká spořitelna Trhové Sviny

Website: www.boruvka-borovany.cz
Jste tady: Borůvkové noci Články Dílnička na výrobu šťastných očí