„Přijedou za vámi motorkáři, říkají si K1400“, byla druhá věta. Několik kliknutí a už jsem byl na stránkách K1400. Moc jsme si od toho neslibovali při pohledu na zdatné majitele krásných strojů. Nicméně jsme sledovali chat motorkářů, kteří se na sraz v Borůvce opravdu chystali. Po telefonu s organizátorem akce, Bořkem, domluvili vše podstatné a těšili se na příjezd. Děti se přely o počet motorek, vzrušení z příjezdu bylo znát na každém. Bylo to jako z jednoho českého filmu, „už jedou, už jedou“. A opravdu. Páteční klidné odpoledne bylo narušeno temným burácením. Přicházelo z dálky a pomalu a jistě se blížilo. Napětí se dalo krájet. Bylo slyšet, jak kolona projíždí městem a neomylně míří do Borůvky. Na kopci u zámku se v oparu objevila světla prvních motorek. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět…. . Za hlasitého troubení najíždí nablýskané motorky do brány. Všichni hledíme, výskáme a jen valíme oči na tu spoustu strojů. Na dvacet pět motorek zaplnilo plac před budovou a celý trávník u altánu. Příjezd byl triumfální. Na dětech vidíme, jak hltají motorky a jejich majitele. Cítíme vibrace z hluku, což ještě více umocňuje zážitek, který opravdu nikdo nečekal. Kuba a Aleš jako první překonávají ostych a jdou si prohlédnout stroje zblízka. Pečovatelé pomáhají dětem na vozíčku dostat se co možná nejblíže. Naskýtají se opravdu zajímavé momentky, když například vysoký urostlý vousáč se sklání k Aldovi, který se ptá na motorku a všechno kolem. Informace o Borůvce se dozvídají i návštěvníci. Je zajímavé sledovat setkání dvou světů, zcela odlišných. Přesto k sobě našly cestu. Mělo to být setkání na hodinu, nakonec trvalo skoro tři. Ještě společné foto a připravit se na odjezd. Opět triumfální, za doprovodu sirén, klaksonů a mávání. Motorky pomalu vyjíždí z brány. Bylo to opravdu nevšední setkání, které nás dostalo. Děkujeme, že jste si na nás udělali čas a přijeli do Borůvky. Ať Vám to jezdí bez nehody, K1400.
